Na repertoáru

Lásky hra osudná– THE BEST OF!

Osoby a obsazení:

Slovo o hře:

Lásky hra osudná je jednoaktová divadelní hra Karla Čapka a jeho bratra Josefa Čapka. Hra byla napsána roku 1910, vydána až v roce 1922 a hlavní inspirací byla Komedie dell´arte. Z té jsou ve hře zachovány především typy charakteristické pro tento typ lidového divadla. Hlavním motivem hry je boj tří herců o krásnou Isabelu.

Slovo o inscenaci:

Nová inscenace prachatického ŠOSu je příběhem o divadle. Na příběhu jednoho nejmenovaného „profesionálního“ souboru odhaluje zábavnou formou základní principy chodu divadla, vytváření inscenace a mezilidských vztahů v divadle, právě na půdorysu hry bratří Čapků. Mísením reality a fikce, autenticity a stylizace, střetu „komedie“ s „tragédií“, vznikla tato inscenace. Rádi bychom ji věnovali všem, kteří se jakýmkoliv způsobem zabývali či zabývají divadlem. Hercům, režisérům, autorům, inspicientům, scénografům, technikům … prostě všem podobně postiženým. Věnujeme ji jak „amatérům“, tak i „profesionálům“, géniům i diletantům českého divadla. Ostatně stejně tak, jako Karel Čapek ve své humorné próze „Jak se dělá divadlo“.

Upozorňujeme, že tato inscenace není vhodná:            a) k výuce o díle bratří Čapků

                                                                                              b) pro fanatiky děl bratří Čapků

Ženitba

Slovo režiséra

Hra N. V. Gogola Ženitba patří do klasického, chcete-li, zlatého fondu evropské dramatické literatury. Tak jako ve svých ostatních komediích (Revizor, Hráči) nenaplňuje Gogol tento žánr v žádném případě plytkým konverzačním humorem či humorem situačním. Bránila mu v tom především jedna okolnost. Síla a velikost jeho dramatického talentu. A právě z tohoto talentu vyrůstají všechna jeho díla. Se všemi svými díly byl pevně svázán a následně jeho díla svazovala a určovala jeho život. Byl umělcem v pravém slova smyslu.

Jeho komedie mají jasnou dramatickou výstavbu, jeho dramatické postavy jsou plastické, dramatické situace mají zřetelně určené hranice, které lze jen těžko překročit. Humor jeho komedií je chytrý, přesný a vždy s překvapivou pointou. Touha překvapit a někdy až šokovat byla Gogolovi vlastní, nebyla však hlavní motivací jeho tvorby, jak se tomu nezřídka stává u tvůrců v současnosti. Gogol preferuje jako hnací sílu své tvorby téma. S ním se snaží vyrovnat a totéž vyžaduje od diváka. A to se týká i jeho Ženitby! Ovšem s jedním rozdílem! Ženitba je v motivacích jednotlivých dramatických postav poněkud rozvolněna. Jako by Gogol vyzýval inscenátory na souboj. A oni jsou tak hloupí, že na tento tragický souboj přijdou. Stojí za úsvitu se svými sekundanty na břehu široké řeky se zavázanýma očima, v padající mlze, pomalu čekají na svou smrt.

                                                                                                                                                                                                   Jaromír Hruška

Slovo souboru

Inscenaci hry Nikolaje Vasiljeviče Gogola Ženitba uvede Šumavský ochotnický spolek v novém inscenačním překladu a úpravě režiséra Jaromíra Hrušky. Příběh vládního rady Podkolatova a jeho přítele Kočkareva patří ke klenotům světové literatury. Základní dramatickou situací této hry je potenciální svatba rady Podkolatova s potenciální nevěstou Agátou. Problém však je, že se Podkolatov vlastně ani ženit nechce, možná ani nemůže. Inscenace je plná zvláštních postav, které se buď chtějí oženit samy, nebo chtějí oženit či provdat někoho. Hra tak nabízí řadu komických, ale i temných momentů, které vybočují mimo žánr komedie. Zcela Nová interpretace se snaží odpovědět na onu základní otázku, proč se Podkolatov nechce ženit?!

Nikolaj Vasiljevič Gogol          (01.04.1809 - 04.03.1852)

Významný ruský prozaik a dramatik Nikolaj Vasiljevič Gogol pocházel z Ukrajiny, z rodiny statkáře a své literární nadání zdědil po svém otci, který měl kulturní zájmy a psal komedie. Gogol, který vystudoval gymnázium, působil jako úředník v Petrohradě. Jeho osobním velkým literárním vzorem byl Puškin.

Gogol slavil první úspěchy, když svým nadáním zachytil to, co prožil a o čem slýchával ve svém rodném kraji. Od roku 1831 začal psát své osobité prózy. Spojením grotesknosti a ironičnosti s osudovou tragikou hrdinů povídek navázal Gogol na Puškina a ovlivnil Dostojevského. Gogol odsuzoval společnost složenou z chladných, malicherných, všedních povah. Jeho ideálem byla mravně dokonalá společnost.

Ženitbu dokončil Gogol jako sedmadvectiletý v první verzi již v roce 1836, ale svého dokončení se tato hra dočkala teprve o šest let později v Římě. Světovou premiéru měla Ženitba v Alexandrijském divadle v Petrohradě 9. 12. 1842. Byl jí přítomen i car, který ovšem ještě v průběhu představení odešel i s carevnou z hlediště. Z dnešního pohledu paradoxně se hra nelíbila ani hercům a tehdejší dvorní kruhy Ženitbu odmítaly jako hrubou frašku, a tak byla hra rychle stažena z repertoáru. Podstatně slavnější premiéru si pak Gogol se svou Ženitbou odbyl o necelé dva měsíce později 5.2.1848 v Malém divadle v Moskvě.

Stručný přehled tvorby:

Večery na samotě u Dikaňky (1832), Taras Bulba (1835), Petrohradské povídky (1835-42), Revizor (1836), Mrtvé duše (1842), Ženitba (1842)

Osoby a obsazení:

Proti větru (Nahniličko)

    Komedie Jana Krause Nahniličko poutá zaslouženou pozornost již několik sezón. Do malé české rodiny vpadne znenadání sebejistý podnikatel a obrátí celý chod domácnosti vzhůru nohama. Tento zbohatlík všemi manipuluje jak se mu zlíbí, ovšem jen do chvíle, než se objeví jeho obchodní partnerka. Po jejich odchodu nezůstane v rodině kámen na kameni. 

    Režisér Jaromír Hruška před premiérou: „Doufám, že tato inscenace je neklamným dokladem toho, že divadlo můžeme dělit pouze na dobré a špatné. Jiná kritéria zcela selhávají. Text Jana Krause umožnil kultivovaným a poučným způsobem sdělit docela obyčejný příběh několika dramatických postav. Banalita jejich způsobu života je banalitou nás všech. Nebo snad oni prožívají věci jiné než my ostatní?“

    Autor Jan Kraus po prachatické premiéře: „Zatím se ukazuje, že to amatéři hráli mnohem lépe, než někteří takzvaní profesionálové. Ale je veliký otazník, kdo je amatér a kdo profík. Já mám amatérské divadlo hrozně rád. Když Nahniličko začínalo, mělo katastrofální kritiky. Tvrdilo se, že je to konec Divadla  Na zábradlí. Ale to už je za námi. Nahniličko pořád žije a někteří z kritiků jsou už mrtví. Taky se psalo, že to nikdo jiný hrát nemůže. Někde to vyšlo, jinde ne. Vy to hrajete v některých místech dokonce přesněji než my, kteří už máme zažité určité zlozvyky. Bylo fajn vidět tohle představení. Tak ať se Vám daří.“

    Odborná porota národní přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Třebíč 2004 udělila čestná uznání Janě Němečkové za roli Třetí a Vratislavu Škorpilovi za roli Andyho. Dále tato porota udělila cenu Janě Levé za roli Boženy a cenu Šumavskému ochotnickému spolku Prachatice za celou inscenaci. Nahniličko bylo nominováno na 74. Jiráskův Hronov v roce 2004 kde se také s dobrým ohlasem uskutečnily dvě reprízy. 

K 31.10.2005 bylo odehráno 24 představení, 3375 diváků.

Místa: Prachatice, České Budějovice, Praha - Dejvické divadlo, Dačice, Třebíč, Hronov, Praha - Činoherní klub, Kralupy nad Vltavou, Volyně, Třešť, Český Krumlov, Tábor, Pole, Strunkovice nad Blanicí

Osoby a obsazení:

Představení vzniklo za podpory Kulturních a informačních služeb města Prachatic

Technické požadavky na hru při  zájezdovém představení:

• klavír
• jeviště 6x6 m
• dostatečný světelný park  cca 20 reflektorů 
• v krajním případě je možné inscenaci nasvítit i vlastními reflektory,  pak je nutná přípojka na motorový proud
• kde není zvukařská kabina, je třeba přípojka na 220 V

Dlouhý, Široký a Bystrozraký

Klasická pohádka v netradičním zpracování, plná písniček. Představení vycházející z dětského pohledu na svět, z dětské fantazie a hravosti. Tři pohádkoví hrdinové nám budou vyprávět příběh o uvězněné princezně. Podaří se jim za pomoci diváků princeznu osvobodit?

Aktualizováno: 25. ledna 2012 00:10